Prof. Dr. Sándor Klein, Dr. Balázs Klein:
Kreativita – klíč k úspěchu
(Studii uvádíme zkráceně, v překladu z maďarského originálu.)
Kreativita je výzvou 21. století
Poznání důležitosti kreativity
John Kao v úvodu své knihy „Továrna na nápady“ píše o tom, že když na počátku 80. let minulého století chtěl zavést kreativitu jako předmět na Harvard Business School, jeho kolegové se mu vysmáli. Dnes je kreativita – a ještě více zajišťování podmínek potřebných ke kreativitě – otázkou života a smrti pro managery a tak se kreativita skutečně stává „povinným předmětem“ budoucích managerů.
Definice kreativity
Ve všeobecném smyslu je kreativní ten, kdo vytváří díla. K tomu, co máme pokládat za dílo, nám mohou poskytovat určité vodítko kritéria patentování. Podle zákonu o patentech může být patentován veškerý vynález zahrnující nové, pokrokové technické řešení, které lze aplikovat v praxi.
Pokud nyní opomineme „technický ráz“, pak tato formulace obsahuje tři důležitá kritéria:
- Novinka – řešení se pokládá za nové, pokud se zatím nedostalo na veřejnost tak, že by ho odborník mohl realizovat.
- Praktická aplikovatelnost – řešení je aplikovatelné v praxi tehdy, pokud je možné ho realizovat opakovaně s totožným výsledkem.
- Pokrok/rozvoj – řešení znamená pokrok vzhledem k současnému stavu techniky tehdy, pokud jeho prostřednictvím lze uspokojit zatím neuspokojenou potřebu nebo nějaká potřeba bude uspokojitelná výhodněji než doposud.
Interpretujeme-li tato kritéria poněkud pružněji, to vše znamená, že kreativní člověk
- má originální myšlenky;
- je schopný tyto myšlenky realizovat v takové formě, která je srozumitelná ostatním;
- je schopný tyto produkty do určité míry rozšířit, aby tak přispěl k všeobecnému blahu lidí (blaho je bráno v širším smyslu).
Kreativní člověk
Na otázku „čím se liší kreativnější člověk od méně kreativního“ se naskýtá odpověď, že kreativní člověk má dobrou tvořivost. Ovšem rozdíly v tvořivosti nemůžeme uspokojivě vysvětlit rozdíly předváděnými v jednotlivých kreativních výkonech, neboť lidé se liší mnohem méně svými schopnostmi (tj. reakční dobou, ostrostí zraku, inteligencí atd.) než svou kreativitou. Rozdíl mezi kreativitou odrážející se v dílech takových géniů jako Einstein, Mozart nebo Picasso a kreativitou odrážející se v produktech „všedních“ lidí je tak obrovský, že jsme se dlouho domnívali, že „tvořivost“ je charakteristikou několika „vyvolených“ jedinců.
Když hledáme kreativní lidi do nějaké organizace, musíme brát zřetel hlavně na dvě věci: na způsob myšlení a na osobnost uchazečů.
1. Způsob myšlení kreativních lidí
Móda kreativity vznikla za cenu zpochybnění víry ve všemohoucnost inteligence. Bylo potvrzeno několika studiemi, že nad určitou hladinou – u architektů je to např. IQ=120 – inteligence již nemá příznačný vliv na vznik výtvorů. Bylo logické předpokládat, že vedle inteligence existuje i jiný kognitivní činitel – „kreativita“ – který je odpovědný za mimořádné rozdíly projevující se v produktech lidí stejné inteligence.
Pionýr hnutí kreativity Guilford nezvolil tuto cestu, nýbrž se snažil obohacovat samotný pojem inteligence. Podle jeho teorie se inteligence skládá ze čtyř elementů:
- schopnost poznávat (porozumět a pamatovat si);
- schopnost přemýšlet divergentním způsobem (toto nám umožňuje, aby se naše myšlenky rozbíhaly různými směry a hledaly rozmanitá řešení na základě principu „risk je zisk“);
- schopnost přemýšlet konvergentním způsobem (toto nám poskytuje spolehlivou metodu k tomu, abychom na základě informací, které máme k dispozici, našli to správné řešení);
- schopnost vyhodnocovat (toto nám umožňuje, abychom si ověřovali své poznatky a hypotézy a abychom přinášeli rozhodnutí na základě jejich rozumné volby).
Zdá se zřejmé, že k procesu tvorby je zapotřebí všech těchto schopností, avšak schopnost divergentního myšlení tvoří základ kreativity. Rozlišování konvergentního a divergentního myšlení je podobné rozlišování vertikálního a laterálního myšlení:
- Vertikální myšlení postupuje krok za krokem (tak, jak stavíme zeď z cihel nebo jak prohlubujeme již existující jámu), zatímco laterální myšlení dosahuje cílu skokem.
- Vertikální myšlení je selektivní: odlišuje správné od nesprávného, aby si našlo uspokojivou odpověď na vzniklou otázku, zatímco laterální myšlení vyhledává alternativy, poskakuje z jednoho pojmu nebo pojetí na druhé za účelem nalezení nikoli nejlepšího, ale stále lepších řešení.
- Vertikální myšlení dokazuje a poskytuje odpovědi, zatímco laterální myšlení objevuje stále nové otázky.
- Vertikální myšlení se snaží zůstávat v tematickém okruhu, který se těsně váže k předmětu, zatímco laterální myšlení uvítá nahodilé jevy a nepovažuje nic za irelevantní, neboť zdánlivě „cizí“ jevy v sobě vždy nesou možnost jít takovou cestou, která se liší od dobře zavedených metod.
- Vertikální myšlení je uzavřeným procesem, jehož náležitým užíváním lze vždy dosáhnout aspoň nějakého minimálního výsledku, zatímco laterální myšlení je otevřeným procesem, jehož užívání zvyšuje pravděpodobnost mimořádných výsledků, ovšem neručí za dosažení minimálního výsledku.
V každodenní praxi jsme pravděpodobně nuceni většinu času věnovaného přemýšlení vyplnit vertikálním myšlením. Zároveň je však pravděpodobné i to, že celková úspěšnost přemýšlení značně závisí na tom, zda těch zbývajících několik procent jsme schopni vyplnit laterálním myšlením.
2. Osobnost kreativního člověka
Podle Carla Rogerse – zakladatele psychologie zaměřené na osobu – závisí úspěch tvůrčí činnosti na třech vnitřních podmínkách:
- Otevřenost vůči zkušenostem (máme nechat skutečnost, aby se k nám dostala bez zkreslení a nemáme usilovat o zařazování jevů vnějšího světa do škatulek svých vlastních předsudků).
- Vnitřní centrum hodnot (aniž by ignoroval hodnocení pocházející z vnějšího světa, tvůrce pociťuje, že je totožný sám s sebou při takové činnosti, která aktualizuje jeho schopnosti).
- Hravost.
I když do těchto vlastností je možno promítnout rozmanité systémy, nemůžeme podat skutečně logické a jasné vysvětlení rozdílů mezi kreativními a nekreativními lidmi. „Kreativní osobnost“ můžeme často charakterizovat – paradoxním způsobem – jen navzájem se odporujícími vlastnostmi (někteří jsou dokonce toho názoru, že jádrem kreativní osobnosti je právě to, že v sobě nese protichůdné osobnostní rysy).
Podívejme se na některé z těchto vlastností:
Nonkonformita
V odborné literatuře se často uvádí, že kreativní lidé jsou méně konvenční než nekreativní, jsou ochotnější riskovat a mají pestřejší, zajímavější osobnost (alespoň pokud bereme v úvahu i hlubší aspekty osobnosti). Zároveň však v oblastech, které nejsou nejdůležitější z hlediska jejich kreativní činnosti (včetně oblékání a společenského chování), jsou kreativní lidé často značně konvenční.
Introverze
Literatura obvykle popisuje kreativní lidi jako neagresivní, samotářské a více introvertní než nekreativní lidi. Existují četné zprávy o tom, že určití kreativní lidé se dostávali do konfliktu s vnějším světem a proto jako kdyby se uchýlili do vnitřního světa svých emocí a fantazie. Existují však i protikladné údaje, podle kterých jsou kreativní lidé více extrovertní než nekreativní lidé.
Sebeúcta
V souvislosti se sebeúctou se také setkáváme s mnoha rozpory v literatuře. Podle některých je při kreativní činnosti význam sebeúcty téměř samozřejmostí, protože když ten, kdo hledá nějaké lepší řešení nebo alternativní teorii, nevěří ve svou vlastní sílu, pak nemá žádný podklad k tomu, aby rozlišoval významnou a cennou inovaci od toho, co je pouze odlišné. Důležitým elementem kreativního procesu je přesvědčení, že člověk může důvěřovat především svému vlastnímu uvážení.
Sociální a antisociální chování
Je docela populárním názorem, že mezi kreativními lidmi je více antisociálních osobností. Toto mínění do určité míry pramení z toho, že kreativní lidé pociťují až vnitřní nutkání k tomu, aby z řádu učinili chaos. V zásadě to vychází z jejich touhy po novinkách: vyhledávají neznámé činitele, které fungují v pozadí skrytých, těžko vyřešitelných problémů a úkolů. K rozuzlení takovýchto problémů je většinou nutno před budováním také něco zbourat a přitom se kreativní člověk samozřejmě může zdát agresivní. Jejich „arogantní“ vystupování je však zpravidla způsobeno jen tím, že spatří chyby v řešeních, která jsou ostatními přijímána bez kritiky.
Tolerance frustrací
K tomu, aby tvůrce mohl intenzivně pracovat, musí být chopen snášet nezdary. Spisovatel musí strpět neutěšené stavy nenápaditosti, které někdy mohou trvat až měsíce; vědec musí strpět to, že bádání se dostalo do slepé uličky; politik musí strpět, že akce, kterou pokládal za správnou, dopadla opačným způsobem. Ti, kteří si v takovýchto situacích jen „olizují rány“, rezignují nebo se omamují a nejsou schopni svou tvůrčí sílu opět mobilizovat po nezdarech, dlouhodobě nemohou počítat s úspěchy.
Tolerance ambiguity
Tolerance ambiguity doslovně znamená „snášení dvojsmyslnosti“, ve skutečnosti však jde o více. Tímto výrazem označujeme schopnost, která umožňuje efektivní chování v nejasných, problematických, nepřehledných situacích. Většina lidí dokáže snášet napětí vyvěrající z neřešitelnosti takovýchto situací jen na krátkou dobu a tím se vlastně zřekne možnosti vyřešit problém. Oproti tomu kreativní člověk je v případě potřeby schopný dlouho strpět neřešitelnost situace, aniž by se vzdal intenzivní námahy ji vyřešit. Tolerance ambiguity tak souvisí s další vlastností kreativního jedince a tou je vytrvalost.
Dva možné postupy při těžkých situacích dobře znázorňuje příběh o dvou žábách, které jednoho večera vskočily do hrnce s mlékem, který byl zapomenut venku. Nejdřív se bohatě napily z neobvyklé, ale dobré tekutiny. Pak se snažily z hrnce vyskočit, ale to se jim nijak nemohlo podařit. Po dlouhé námaze se první žába vzdala a utopila se. Druhá žába bojovala celou noc. Když první paprsky slunce ozářily dvůr, tak žába seděla na kousku másla... Zachránila se, protože již měla podklad, ze kterého se mohla odrazit.
Podobně jako v případě tohoto příběhu, řešení často pochází nečekaně a nepředvídatelně. K tomu, abychom k němu došli, musíme být schopni pracovat i v houpačce nejistoty. Ten, kdo si zvolí řešení předčasně, tak se sice zbaví napětí, ale často i možnosti lepších a vypracovanějších řešení.
Tolerance ambiguity je u většiny lidí docela nízká a tak není divu, že prvotním záměrem mnoha metod pro rozvoj kreativity je právě procvičení této schopnosti.
Humor
Styčné body kreativity a humoru byly dokázány již mnohokrát. Smysl pro humor je předpokladem pro kreativitu a humor je zároveň jedním z druhů kreativity. Konvenční myšlení se zakládá na kongruenci, na jasných definicích a na seskupování „podobných“, „souvisejících“ pojmů. Oproti tomu kreativní či intuitivní myšlení se zakládá na inkongruenci, na ambiguitě, na spojování zdánlivě nesouvisejících věcí a na překrývání dvou nebo více koncepcí. I když ne každá inkongruence je směšná, v humoru je vždy do určité míry přítomná inkongruence (osoby s vysokými hodnotami v testech kreativity mají nejradši právě humor inkongruentních situací).
Ke vzniku děl a k realizaci organizačních inovací je zapotřebí jak vyspělé osobnosti, tak i originálního myšlení.
Rozvoj myšlení
Není to tak dlouho, co všeobecně panovalo mínění, že kreativita je dispozice, kterou jsme buď zdědili anebo nezdědili od rodičů a nelze s tím nic dělat. Dobrou zprávou posledních desetiletí je to, že tvořivost se do určité míry dá rozvíjet.
Při rozvoji tvůrčího myšlení doporučujeme brát v úvahu následující principy:
1. Rozpoznání dominantních idejí ovládajících myšlení
Skutečnost, že staré, osvědčené a zdánlivě stále užitečné ideje zabraňují vzniku nových myšlenek, je obecně podceňována. Stejně jako je těžké odtrhnout se od obrazu vytvořeného dobrým karikaturistou, je velmi obtížné zbavit se hodnot a systémů souvislostí zažitých během praxe, výchovy a zvyků.
Dominantní ideje většinou nejsou zřetelné – jsou schované v každodenním životě jedince a organizace. Právě proto nejlepší metodou, jak se zbavit vlivu dominantních idejí, je úmyslně usilovat o jejich uvědomění, definici a popis.
Snad nejvýstižnější karikaturou „vertikálního myslitele“ zaslepeného dominantními idejemi je člověk, který omrzený tím, že svou kočku musí stále pouštět ven a dovnitř, vyřezal pro ni díru do dveří. Když pak kočka měla kotě, tak vyřezal další – menší – díru vedle velké.
Jiná technika ke zbavení se dominantních idejí je ta, když ideje po jejich poznání postupně zkreslíme a přivedeme je do extrémů, až nakonec ztratí svou identitu a zhroutí se.
2. Pohled na věci z různých hledisek
Pokud se nám podařilo zbavit se dominantních idejí, změna způsobu nazírání již po určité praxi není tak těžká. Vyřešení problémů je také často jednodušší, pokud se nám podaří změnit hledisko pohledu.
K usnadnění změn úhlu nazírání potřebných k rozuzlení problémů bylo vypracováno mnoho jednoduchých technik: umělá modifikace významu pojmů, zavádění určitých vizuálních symbolů místo slov, rozčlenění pojmů a problémů na jednotlivé části a jejich opětné skládání do neobvyklého celku atd. Ať jsou tato hlediska jakkoliv zřejmá, naše pozornost se obvykle soustřeďuje jen na jedno z nich. Záměrným střídáním směru pozornosti můžeme zabránit nesprávným řešením, které jsou způsobené neustále hrozící jednostranností.
3. Zbavení se přísné kontroly vertikálního myšlení
Některé vlastnosti vertikálního myšlení vysloveně zabraňují vzniku nových nápadů. Např. každý krok vertikálního myšlení musí být správný – toto je jádrem logiky. Při laterálním myšlení je však důležitý pouze konečný výsledek.
Snad zde nemusíme zdůrazňovat, že neargumentujeme proti logickému myšlení. Nebylo by praktické vyzkoušet každý „pošetilý“ nápad. Někdy však může být užitečné kráčet k cíli současně s vypnutou logikou – zvlášť pokud to můžeme učinit za poměrně malého úsilí. Místo toho, že bychom rychle zavrhli nápad, který se zdá být logicky absurdní, je výhodnější ho radši akceptovat a zjistit, čím může být užitečný a jaké následky by přinesla jeho realizace. Mnoho podnikatelů by nikdo nezačalo své – nyní již úspěšné – podnikání, pokud by předtím nebyli schopni tohoto logického „zkratu“.
Dalším důležitým příznakem logického myšlení je to, že postupuje po dobře vytyčené cestě a pohybuje se v přiměřených mezích. Tyto cesty a omezení však velice často existují jen v hlavě člověka (nebo lidí obecně).
Vedle překročení domnělých mezí je někdy potřeba změnit samotné hranice. Přílišné respektování toho, co se smí a co se nesmí, může být škodlivé, počínaje oblastí navrhování nových produktů přes marketing až po oblast řízení firem. Neuškodí však upozornění, že v demokracii rozšířená svoboda má také své přirozené meze.
4. Využívání náhody při procesu tvorby
Snad nemusíme zdůrazňovat, že náhoda a zákonitost nejsou navzájem se vylučující pojmy. Náhoda má také své zákonitosti, jejichž znalost je v mnoha oblastech praxe velice důležitá.
Využívání náhody při tvůrčím myšlení může být přirovnáno k takovým ruletám, ve kterých můžeme jen vyhrávat. Pouze si musíme představit, že jsme v pozici vyhrávajícího.
Po poznání významu náhody musí následovat užívání metod provokujících náhodu. Jednou z takovýchto metod je bezpochybně hra. Např. jeden z největších vědců naší doby J. C. Maxwell byl znám tím, že vždy a všude si dokázal hrát. Tradiční pedagogie umístila hru do mateřské školy; základní škola byla místem seriozního učení. Není tedy divu, že většina dospělých lidí není schopná bezstarostného a neužitečného hraní. Moderní metody školení managerů kladou velký důraz na hraní v každém věku. Hra může být důležitým prostředkem při učení se z vnitřní motivace a při hře se mohou vyskytnout takové nápady, které lze později užitečně aplikovat.
Úmyslnému vyvolávání nahodilých jevů slouží metoda brainstormingu, která je stále intenzivněji užívána i v naší části Evropy. Při brainstormingu se sejde skupina lidí za účelem ignorovat obvyklé pochyby logiky a vyslovit všechno, co je napadne v souvislosti s nějakým problémem. Tyto „burzy nápadů“ nebo „bouře mozků“ zvyšují pravděpodobnost toho, že myšlenky vyskakující z hlav různých lidí na se budou navzájem navazovat.
Částečně sem lze zařadit staré zjištění, podle kterého platí, že pokud se zadrhneme při řešení nějakého problému, tak může být užitečné vyhledat takové prostředí, které je pro nás neobvyklé a poskytuje mnoho různých druhů podnětů. Může se totiž stát, že některý z těchto nevšedních stimulů v nás vyvolá tolik očekávaný nápad.
V roce 1823 napsal Ludwig Börns velice zajímavou studii s titulem „Jak se stát originálním spisovatelem za tři dny“. Prý z této práce čerpal mimo jiné Sigmund Freud při vytváření své metody volných asociací, která později nabyla obrovské důležitosti v psychoanalytické terapii. Citujeme ze studie Börnse:
„Tady je slíbený praktický recept. Vezmi si několik archů papíru a za tři po sobě následující dny napiš bez falšování a přetváření úplně vše, co tě napadne. Napiš, jak smýšlíš o sobě samém, o tvých kočkách, o turecké válce, o Goethem, o Posledním soudu, o svých nadřízených. Po uplynutí tří dnů budeš s překvapením konstatovat, jak nové a zarážející myšlenky z tebe vytryskly. Takto se můžeš stát během tří dnů originálním spisovatelem.“
Toto více než 180 let staré doporučení je velice podobné „samoobslužným“ metodám popsaným psychology. Společným jádrem je napomáhání tomu, aby se hypotézy a nápady objevovaly v co největším počtu. Podívejme se na několik z těchto metod:
Opětné skládání jednotlivých částí
Jádrem této metody je rozčlenění problémů na nesouvisející části neboli proměnné. Kombinování těchto malých částí vede teoreticky k řešení. Je-li např. naším cílem vylepšení balení mléka v sáčku, tak naše proměnné mohou být objem, tvar a materiál. Objem může být 2 litry, půl litru, 1 litr nebo 3 litry; tvar může být kvádr, kužel nebo koule; materiál může být sklo, papír, umělá hmota nebo kov. Některé z možných variací již existují, jiné nejsou praktické, ale mezi zbylými variacemi se může nacházet i ono hledané řešení.
Seznam vlastností
Při této metodě identifikujeme a vyjmenujeme hlavní vlastnosti zkoumaného předmětu a pak je modifikujeme všemi možnými způsoby (bez jakéhokoli předběžného hodnocení nebo váhání). K vyhodnocení navrhovaných změn dojde teprve tehdy, když už nám došly nápady.
Pokud naším záměrem není pouze provedení nějakých povrchních, nepodstatných změn, tak můžeme vědomě usilovat o to, abychom se soustředili na základní funkce předmětu (např. v případě telefonu na přenášení zpráv, v případě tužky na psaní).
Jiná verze této metody je přenášení vlastností. Tato metoda rovněž začíná důkladným zkoumáním předmětu a vyjmenováním jeho dominantních vlastností. Identifikované vlastnosti pak přeneseme na takovou oblast, kde zatím nejsou tyto vlastnosti využívány.
Např. určitý podnik potřeboval mít pozemek o rozloze 10.000 m2 na takovém místě, kde bylo k dispozici jen 2.000 m2. Stavební předpisy povolovaly v této oblasti jen jednopatrové budovy. Za takovýchto okolností vznikl návrh postavit pětipatrovou budovu, která má čtyři „patra“ pod zemí. To znamená, že nejdřív bylo potřeba vystoupit z roviny do prostoru a pak změnit výšku na hloubku. V dobách rychlých hospodářských změn může být obzvlášť užitečné takové myšlení, které je například schopno z nevýdělečných dolů udělat turistickou atrakci, kde každý návštěvník může po zaplacení vstupenky samostatně hledat zlato.
Kontrolní seznamy
„Kontrolní seznamy“ poukazují na takové činnosti a modifikace, kterými lze vylepšit výrobek, službu atd.
Existují dva druhy kontrolních seznamů: speciální a všeobecný.
- Speciální kontrolní seznamy upozorňují na důležité kroky určitého procesu. Jsou vhodné při zavádění nových produktů, při aplikaci osvědčeného nápadu v nových situacích nebo při zaškolování. Rizikem těchto seznamů je to, že pokud si jejich nositel myslí, že může přemýšlet jen v rámci vyjmenovaných kategorií, tak bude jejich užívání omezující a funguje vysloveně proti kreativitě.
- Všeobecné kontrolní seznamy jsou populární, protože mohou být aplikovány v nejrůznějších situacích. Skládají se z úkolů jako např.:
- „Co kdyby předmět byl těžší, lehčí, menší, tlustší?“
- „Jak by se to dalo udělat jinak?“
- „Představte si to opačně!“ - Např. vlak jezdí na kolejích připevněných k zemi. Co je „opakem“ kolejí nacházejících se na zemi? Představíme si kola ve vzduchu, kola přemístíme zpod vozidla nad vozidlo a tak se krok za krokem můžeme dopracovat k myšlence lanovky.
Vynucené vztahy
Mezi dvěma nebo více nesouvisejícími předměty nebo pojmy můžeme několika způsoby vynuceně vytvořit spojení:
Např. výrobce kancelářského zařízení hledá nápady ke svým novým výrobkům. Prvním krokem je vyjmenovat co všechno vyrábějí (stoly, židle, lampy, police, desky). Poté může následovat asociace stolu s židlí, s lampou atd. (příklady kombinovaného celku: lampa zabudovaná do stolu, židle zasouvatelná do stolu). Důležité je to, že vyhodnocení nápadů přijde až později.
Jiný příklad: návrhář dostal za úkol navrhnout židle. Pevný element je tedy židle a návrhář si k němu náhodně vybere jiný element, např. žárovku. Zpravidla nejdřív přicházejí tzv. nápady prvního stupně: skleněná židle, židle zhotovená z tenčího materiálu, židle na tvar žárovky atd. Podle tvaru slov nás mohou napadnout slova podobného znění: žárovka–bábovka (měkká židle, židle na tvar bábovky atd.).
„Druhotné asociace“ vycházející z těch prvotních jsou většinou cennější. Pokud nám došly nápady, náhodným výběrem dalšího předmětu můžeme pokračovat ve vytváření asociativních spojení.
Využívání směšnosti
Když někdo řekne něco zvláštního, tak může vybouchnout smích. Pak někteří členové společnosti poznají, že vlastně „na tom něco je“. Snad nejužitečnější metodou hledání nových nápadů je zvolit si tu nejsměšnější alternativu. Při jednom sezení například zkoumali, jak by se dala spojit dvě vedení. Nejsměšnějším nápadem bylo sevřít je zuby. Bylo zřejmé, že toto nemůže být řešení, ale členové skupiny záhy přišli na to, že krokodýlové svorky a jiné podobné spoje se zakládají na tomto principu.
Modifikace
Pokud už někdo má dobrý nápad, tak vědomým usilováním o jeho modifikaci se z něho může stát skutečně velký nápad. Tato technika může být využívána obzvlášť v oblasti reklamy a uměleckého průmyslu, kde drobné obměny v obsahu či formě mohou znamenat výrazné odlišnosti. Můžeme si stanovit cíl, že vypracujeme určitý počet modifikací a neustaneme dokud jsme toho nedosáhli.
Čerstvé oko
Vyberme si nějaký obyčejný předmět a prozkoumejme ho intenzivním soustředěním. Cílem je nacházet krásu v předmětu. Neobyčejně důkladný a hluboký průzkum všedního předmětu přivede na povrch mnoho vlastností, na které jsme zatím nebrali zřetel.
Kreativní organizace
„Ve skutečnosti nemohou firmy udělat mnoho proto, aby byli jejich zaměstnanci šťastní a kreativní, ale mohou udělat nesmírně mnoho proto, aby jimi nebyli. […] Když se nějaká společnost snaží motivovat své pracovníky k tomu, aby byli kreativnější, tak to je jako když medvěd tancuje s mravencem. Mravenec dříve či později přijde na to, že to není dobrý nápad, medvěd si to však nemusí uvědomit.“
Scott Adams: Dilbertův princip
Vynikající sci-fi román Williama Gibsona „Hrabě nula“ se odehrává v takovém světě, kde již velmoci neválčí pro teritoria a skupiny rozličných ideologií, etnik nebo náboženství si také nesnaží přisvojit řízení zemí. V knize Gibsona to jsou podniky, které bojují o talentované lidské mozky. V tomto románu může být předmětem sváru biotechnik, softwarový inženýr, košíkář, geniální umělec, finanční expert nebo marketingový odborník. Zní to nerealisticky? Zamysleme se nad tím znovu! Boj o získání talentů není jen výtvorem fantazie. Podniky svádí tento boj den co den.
IBM zaplatilo více než tři miliardy dolarů za vlastnické právo Lotus Development Corporation a přitom vlastně potřebovalo určitý duševní výtvor nacházející se v hlavě Raye Ozzieho – vynálezce velmi účinného síťového softwaru zvaného Notes – a pečlivě vybraného týmu kolem něho. Situace je taková, že po geniálních lidech byla vždy poptávka, bylo jich vždy málo a vždy měli svou hodnotu.
„Kdysi investoři pokládali kreativitu za riskantní. Bylo to v dobách, kdy ještě mohli investoři najisto počítat s tím, že obyčejný chod obchodu přináší nejen navrácení kapitálu, ale také pořádný zisk. Dnes ať je kreativita jakkoliv riskantní, tento risk je zanedbatelný ve srovnání s tím, že by podnik přešlapoval na místě. Snad by bylo přehnané tvrdit, že dnes veškerý investovaný kapitál funguje jako podnikatelský kapitál, ale určitě není nadsázkou konstatovat, že o to rozhodně usiluje. Takovýto kapitál vyžaduje i od takových starých dobrých podniků jako IBM, aby byly tak mobilní a inovativní, jako kdyby byly firmami teprve začínajícími. Na podniky doléhá velký tlak, který se bude jen stupňovat.“
John Kao: Továrna na nápady neboli kreativní organizace
Organizace kdysi postavené pyramidově se na mnoha místech stávají hřištěm kreativních mozků, kteří se v případě dobré nabídky objeví na dobu jednoho projektu a po jeho ukončení nebo pokud je jim jinde nabídnuta přitažlivější práce, ihned se sbalí a odejdou.
Investoři, ředitelé podniků, pracovníci, klienti, prodejci a místní spolky se všichni v minulosti snažili o dlouhodobou spolupráci. Časem však dvojitý imperativ zvyšování kapitálu a kreativní svobody uvolnil spoje, které držely lidi, místa a instituce pohromadě a předal místo kultu dočasnosti a přechodnosti. Je těžké se s tím vyrovnat v takovém podnikovém prostředí, které za hlavní cenu svých zaměstnanců pokládá loajalitu a dobu strávenou v podniku – i když tyto věci nejsou nutně špatné. Životaschopný podnik vždy improvizuje a integruje do své činnosti nové přístupy a styly myšlení.
Kralují „hvězdy“, které nejsou ochotni se zavázat. Vždy budou nové, ambiciózní malé firmy, které upoutají fantazii (a peníze) lidí svými nevídanými produkty nebo službami. Ať už jde o farmaceutickou sféru nebo stavebnictví, velkopodniky stále více pracují jako studia – a ty, které zatím tak nečiní, se musí naučit lekci kreativity.
Podniky si mohou osvojit kreativní elán potřebný ke své činnosti třemi způsoby:
- Provést akvizici výjimečně kreativní firmy a doufat, že kreativní kolegové budou i nadále chrlit jeden vynikající nápad za druhým (tento postup zvolilo např. IBM, když zakoupilo Lotus).
- Uzavřít dohodu s kreativními firmami a za nějaký paušální poplatek získat některé plody jejich kreativity. Aliance mezi obrovskými farmaceutickými společnostmi a malými biotechnologickými firmami (např. mezi SmithKline Beecham a Human Genome Sciences) je jen jedna z možností.
- Vyhledávat kreativní mozky a pokud nějaký objeví, tak ho zaměstnat nebo s ním spolupracovat. I když je tato metoda nejrozšířenější, je to zároveň i nejriskantnější postup. Kreativní osobnosti rychle ztratí inspiraci, pokud je vnutíme do nudného podnikového prostředí. Nestačí pouze zaměstnat kreativní lidi, musíme předtím vyžehlit byrokratické vrásky organizace, protože ty dotyčnou osobu naprosto sklíčí a zničí.
Obdobně, když mluvíme o tom, že v tísni poměrů na trhu jsou podniky stále více nuceny přijmout riziko kreativity, tak nesmíme zapomenout na to, že toto riziko musí být v zásadě rizikem podniku a nikoliv zaměstnance.
„Inženýři nesnášejí riziko a usilují o jeho odstranění všemi možnými způsoby. Je to vlastně pochopitelné, protože když se inženýr dopustí chyby, média vždy reagují tak, jakoby se stalo něco velice významného.
Příklady, kdy byli inženýři odsouzeni tiskem: raketoplán Challenger, Titanic, Concord.
Kalkulace risk/zisk vypadá z hlediska inženýra takto:
Risk: veřejná hanba a smrt tisíce nevinných lidí.
Zisk: pochvalný diplom v pěkném umělohmotném rámci.“
Scott Adams: Dilbertův princip
Vzorový test na odhad kreativity
(Tento test je podobný testu tvůrčího myšlení společnosti SHL, slouží však pochopitelně jen jako ilustrace metod odhadu kreativity.)
Test tvůrčího myšlení SHL zkoumá tři prvky z kognitivních složek kreativity: fluenci, flexibilitu a originalitu. Záměrem testu je změřit kreativitu managerů strukturovaným způsobem a na základě problémů běžných v pracovním světě.
I když každý uzná, že kreativita je jednou z nejdůležitějších vlastností u vedoucích lidí, tradiční testy schopností, ve kterých jde vždy o nalezení jednoho správného řešení, nejsou vhodné pro odhad kreativity. Tento test se proto skládá z takových otázek, u kterých uchazeči mají najít co nejvíce různých řešení za využití co největšího stupně originality. Předložené situace jsou rozmanité, zároveň by však měly být managerům povědomé.
Instrukce k provedení
Najděte co nejvíc řešení různého druhu za využití co největšího stupně originality na následující problémy. Vaše řešení napište stručně, ale srozumitelně. Na každém problému můžete pracovat 4 minuty.
Instrukce k vyhodnocení
Najdete-li relevantní odpověď, nejdřív zjistěte, do které kategorie patří. Počet těchto kategorií udává hodnotu flexibility. Počet všech odpovědí udává hodnotu fluence. Odpovědi zapadající do kategorie „jiné“ mají být hodnoceny odděleně a jednotlivě a každá takováto odpověď může znamenat jeden bod na škále flexibility.
Hodnotu originality můžeme vypočítat jen pokud známe, jaké typy odpovědí jednotlivci obvykle dávají. Vzácné odpovědi skórujeme vyšším bodem originality a na konci tyto body sečteme.
Problém č. 1
Výrobní velkopodnik hodlá jako součást své rozšiřovací politiky zakoupit podnik podobného profilu, fungující v sousední zemi.
Uveďte co nejvíc faktorů, které mají být brány v úvahu při rozhodování o této akvizici.
Kategorie pro hodnocení odpovědí
Odpovědi mají být zařazeny do jedné z následujících kategorií:
- Okolnosti uvnitř vlastního podniku
- Je-li dostatek peněžních zdrojů (kapitál, možnosti úvěru, výše úroku)
- Zda je technologie vyvinutější nebo slabší ve srovnání s vnějším podnikem
- Přijímání / propuštění zaměstnanců; odbory
- Reakce majitelů
- Okolnosti uvnitř přejímaného podniku
- Požadovaná cena
- Hodnoty podniku (vyvinutější / slabší technologie)
- Personální situace; odbory
- Okolnosti na světovém trhu
- Očekávaná poptávka po výrobcích na světovém trhu
- Očekávané náklady na výrobu na světovém trhu
- Okolnosti vyplývající z vlastností hospodářství obou zemí
- Očekávaný růst/pokles místní poptávky v některé ze dvou zemí
- Očekávaný růst/pokles nákladů místní výroby, včetně změn na trhu práce
- Rozdílné daně a veřejná břemena
- Politické faktory
- Bezpečnost – legislativa, válka, zestátnění
- Státní podpory
- Faktory vyplývající z existence státních hranic mezi podniky
- Regulace a náklady dovozu/vývozu/cla
- Změny v měnových kursech
- Možnosti odvádět zisk ze země
- Legislativa
- Zda legislativa povoluje akvizici – monopol, zahraniční majitel
- Konkurenti
- Akvizice zeslabuje pozici konkurentů
- Pokud akvizici provedou konkurenti, oslabuje to vlastní podnik
- Výhody a nevýhody společné organizace
- Zvyšování příjmu – větší trh, větší vliv na cenu
- Snižování nákladů – společné nákupy levněji, účinnější rozdělení funkcí, zrušení nepotřebných funkcí
- Negativní záležitosti: přeprava, rozdílná podniková kultura
- Public Relations
- Námitky odborů
- Podpora nebo odpor obyvatel
- Jiné
- Veškerá taková odpověď, která nezapadá ani do jedné z výše uvedených kategorií a je tak pokládána za velmi originální. Odpověď však musí být dostatečně vyložená.
- Všeobecné
- Veškerá taková odpověď, která není dostatečně vyložená.
Při hodnocení dbejte na to, že odpovědi typu „úhrada“ nemůžeme samy o sobě pokládat za vyložení nějakého faktoru a měli bychom je zařadit do kategorie „všeobecné“.
Problém č. 2
Váš podnik zajišťuje většinu hromadné dopravy ve velkoměstě. Podle výsledků Vaší nejnovější ankety výrazně vzrostl počet osob cestujících bez platné jízdenky nebo průkazky během posledních měsíců.
Vyjmenujte všechna opatření, která byste hodlal(a) učinit v souvislosti s výše uvedenou skutečností.
Kategorie pro hodnocení odpovědí
Odpovědi mají být zařazeny do jedné z následujících kategorií:
- Kontrola
- Častější kontroly
- Tvrdší vystupování revizorů
- Vylepšit spolupráci revizorů s policií
- Pokutování
- Zvýšit pokuty
- Zajišťovat lepší inkaso pokut
- Docílit, aby cestování načerno bylo zaznamenáno v trestním rejstříku
- Ověřování výsledků
- Chybná data?
- Nevhodný vzorek?
- Cenová politika / Speciální zvýhodnění
- Snížit ceny jízdenek
- Poskytovat speciální zvýhodnění těm, kteří to nejvíc potřebují
- Státní intervence
- Docílit, aby cestování načerno bylo zaznamenáno v trestním rejstříku
- Docílit, aby náklady na provozování určitých linek byly hrazeny státem
- Public Relations
- Docílit, aby cestování načerno bylo všeobecně odsuzováno lidmi
- Vystrašit lidi následky odhalení cestování načerno
- Modifikace na linkách
- Vylepšení kvality linek
- Zrušení některých linek
- Modifikace linek
- Průzkum / Sběr údajů
- Zjistit okruh lidí cestujících načerno
- Zjistit základní motivaci a strachy lidí cestujících načerno
- Zjistit dopravní zvyky lidí cestujících načerno
- Jiné
Veškerá taková odpověď, která nezapadá ani do jedné z výše uvedených kategorií a je tak pokládána za velmi originální. Odpověď však musí být dostatečně vyložená.
- Všeobecné
Veškerá taková odpověď, která není dostatečně vyložená.
Při hodnocení dbejte na to, že odpovědi typu „opatření“ nemůžeme samy o sobě pokládat za vyložení nějakého faktoru a měli bychom je zařadit do kategorie „všeobecné“.
Kontakt
- SHL Hungary s.r.o.
- Adresa: 2040 Budaörs,
Kossuth Lajos u. 20. - Tel.: +36 (23) 703-002
- E-mail: shl@shl.hu
Zprávy
Naše webové stránky jsou již k dispozici v češtině!